Co je datové centrum a proč ho firmy vlastně potřebují

Nic nového pod sluncem aneb trochu historie

První počítač ENIAC, oficiálně označovaný jako počítač první generace, byl světu představen poprvé představen 16. února 1946, zkonstruován byl však již o rok dříve. První velké počítače se začaly objevovat už počátkem 50. let minulého století. Rozměrná, drahá a hlučná, nejdříve elektronková a později tranzistorová monstra generovala obrovské množství tepla a musela být provozována v rozsáhlých, speciálně chlazených sálech. Odtud mimochodem pochází i české označení „sálový počítač“. Pro práci s daty používala z dnešního pohledu gigantické magnetopáskové, bubnové a diskové paměti. Například disková jednotka IBM 2311 z 60. let minulého století s kapacitou 7,25 MB byla vysoká a široká zhruba metr a používala výměnné disky o průměru 610 mm.

V šedesátých letech se počítačové sály začaly postupně standardizovat. Rozvody se vedly podlahou, rozvíjely se systémy klimatizace a zlepšovalo zabezpečení přístupu. S vývojem technologií, příchodem minipočítačů a později i osobních počítačů, a především s nástupem lokálních počítačových sítí začaly firmy budovat vlastní serverovny, místnosti pro připojení serverů do lokální sítě. Většinou šlo o tzv. on-premise řešení, tedy místnosti, které se nacházely v prostorách firmy. Exploze internetu a „dot-com“ boom v 90. letech vyvolaly obrovskou poptávku po webových serverech a hostingových službách. A tak začala vznikat první komerční datová centra, v nichž firmy provozovaly svoje servery. Aby měly vyšší dostupnost, připojení k vysokorychlostním páteřním sítím a hlavně proto, aby se o čím dál tím náročnější provoz IT systémů firmy nemusely starat.

Doba serverovnám už příliš nepřeje

Firemní IT infrastruktura ale už dávno není jen o serverovně a kabelech rozvedených po budově. Je třeba zajistit spolehlivé a bezpečné zálohování dat, ochranu před kybernetickými útoky, nepřetržité dodávky elektřiny, dostupnost zařízení a vysokorychlostní připojení firemního IT do internetu. To vše vyžaduje nemalé počáteční investice i náklady na údržbu a provoz. A v dnešním chaoticky a nepředvídatelně se měnícím kybernetickém prostoru navíc i neustálé investice do aktualizací, modernizací a v neposlední řadě i do vzdělávání personálu. Každé i drobné rozšíření infrastruktury může znamenat nové a nezřídka nemalé výdaje. Využití služeb datových center tak může být schůdným a ekonomicky výhodným řešením.

Jsou datová centra opravdu výhodná?

Často opakovaná mantra říká, že umístěním serverů a technologií do datového centra získáme bezpečný prostor a prostředí pro jejich provoz, aniž bychom nad nimi ztratili kontrolu. Jenže, jak známo, nic není ideální. I využití služeb datového centra má svoje pro a proti. Nicméně, využitím služeb datového může firma získat:

• prostředí navržené a optimalizované pro provoz serverů a dalších IT technologií,
• spolehlivé napájení (více napájecích elektrických tras, UPS, dieselové generátory),
• odbornou správu a nepřetržitý dohled nad technologiemi, a tudíž méně starostí,
• spolehlivé a bezpečné vysokorychlostní připojení do internetu,
• kromě fyzické (přístupové systémy, kamery, dohled) i vysokou kybernetickou bezpečnost (např. antiviry, firewally, obranu proti DDoS útokům a další),
• bezpečné a obvykle i redundantní zálohování dat (geograficky oddělená datová úložiště),
• vysokou dostupnost služeb (např. založenou na SLA),
• jednodušší škálovatelnost (při změnách není třeba investovat do rozšíření provozního prostředí),
• eliminace rizik z nepředvídaných událostí (požáry, povodně, živelní pohromy),
• možnost napojení infrastruktury na cloudové služby a hybridní modely.

Přesun technologií do datového centra sice neznamená ztrátu přímé kontroly, nicméně přístup k zařízením se může zkomplikovat. Do datového centra je obvykle potřeba dojet, při vstupu absolvovat různé bezpečnostní kontroly a uvnitř centra je třeba dodržovat specifické předpisy. Z druhé strany mnohá datová centra poskytují např. zázemí pro nastavení a konfiguraci zařízení, možnost uskladnění drobného materiálu či na základě pokynů resetování nebo vypnutí zařízení přímo obsluhou.

Důležitou roli může hrát i kvalita konektivity mezi firmou a datovým centrem, zejména v případě provozu časově citlivých aplikací.

Finanční aspekty

Přechodem do datového centra se samozřejmě změní struktura financování podnikového IT. Klesnou náklady na energie, klimatizaci a servis, přibudou naopak pravidelné měsíční platby za datové centrum. Zjednoduší se plánování nákladů na IT a odpadne i většina dlouhodobých a nákladných modernizací vybavení serveroven. Zda bude využití služeb datového centra z dlouhodobého hlediska finančně výhodné a nakolik, si musí vedení firmy vyhodnotit samo.

Do hodnocení je ale třeba započítat nejenom finanční stránku věci, ale také otázky flexibility a budoucího rozvoje firmy. Mnohem jednodušší je totiž přidat pár serverů do datového centra, než rozšiřovat firemní serverovnu. Nehledě na to, že IT personál se bude moci konečně namísto permanentního servisu IT věnovat jeho skutečnému rozvoji.

Datová centra a malé a střední firmy

Přesun IT do datového centra už mnohé malé a střední firmy osvobodil od každodenních starostí a nezřídka velmi emotivních sporů okolo IT. Především:

• firmy nemusejí pro správu infrastruktury držet vlastní IT tým,
• paušál za datové centrum obvykle vyjde levněji než stavba, provoz a údržba vlastní serverovny,
• datová centra disponují robustními bezpečnostními a provozními technologiemi, které si menší firmy mohou jen stěží dovolit,
• díky nepřetržitému dohledu a SLA jsou odezvy na poruchy či závady mnohem rychlejší,
• data jsou v bezpečí uložena mimo prostory firmy,
• zjednodušuje se implementace legislativních a regulatorních požadavků, neboť část z nich plní už samo datové centrum,
• a v neposlední řadě vzniká možnost růstu i bez nutnosti okamžitě investovat do vlastní infrastruktury.

Tier a ty další

Při hodnocení úrovně spolehlivosti a dostupnosti datových center se nejčastěji setkáme s klasifikací notoricky známou jako „klasifikace Tier“. Tier je mezinárodně uznávaný standard vytvořený organizací Uptime Institute pro hodnocení fyzické infrastruktury datových center. Úroveň spolehlivosti a dostupnosti dělí do čtyř kategorií, např. podle počtu elektrických přívodů, typu redundance systémů, dostupnosti, maximální přípustné délky výpadku za rok, možností údržby za provozu a odolností proti poruchám. Velmi stručně a jednoduše, detailních popisů a tabulek je na internetu habaděj, můžeme klasifikaci Tier shrnout asi takto:

Tier I: centra bez redundance, provoz s plánovanými odstávkami.
Tier II: částečná redundance, vyšší spolehlivost než Tier I, stále provoz s odstávkami.
Tier III: plná redundance (N+1), údržba za provozu bez odstávek, vysoká dostupnost.
Tier IV: nejvyšší odolnost a dostupnost, plná redundance (2N), odolnost i proti výpadkům zařízení.

Tier však není jedinou cestou jak hodnotit vlastnosti datových center. K dalším ověřeným a používaným certifikačním modelům patří např. evropský standard pro datacentra EN 50600 nebo standardy ISO 22301 pro řízení kontinuity provozů a odolnost procesů. Podrobněji je shrnuje tabulka níže.

Existuje samozřejmě i řada dalších důležitých doprovodných certifikací a osvědčení, jimiž by poskytovatelé služeb datových center měli disponovat nebo je splňovat. Patří k nim normy a standardy z oblasti managementu kvality, environmentálního managementu a managementu služeb z oblasti informačních technologií, managementu hospodaření s energiemi a v neposlední řadě i soulad infrastruktury s požadavky legislativy, např. GDPR, NIS 2 apod. Na to všechno je dobré se potenciálního poskytovatele zeptat dřív, než uzavřeme smlouvu.

Vybíráme datové centrum

Při výběru vhodného datového centra jsou samozřejmě čísla a certifikace důležitým vodítkem. Roli ale mohou hrát i takové „drobnosti“, jako zda poskytovatel služby provozuje ve vlastním datovém centru, nebo zda si jen u někoho část datového centra pronajímá a poskytuje služby zprostředkovaně. Jak je organizováno zálohování dat a zda mohou být zálohy umístěny v různých geograficky oddělených místech. Jak je zajišťována bezpečnost a ochrana jeho datových center a jakou poskytují úroveň kybernetické bezpečnosti. Zda je možné infrastrukturu jednoduše navázat na další IT služby, jako jsou služby datových sítí včetně např. sítí IoT, na telekomunikační služby, ale třeba i na cloudové a další i ne zcela IT služby.

Podstatným, avšak často opomíjeným kritériem při výběru služeb datového centra bývají i zkušenosti zákazníků. Papír, resp. internet, snese ledacos, realita občas nebývá tak růžová a následky ukvapených rozhodnutí mohou být, eufemisticky řečeno, nepříjemné.